I když život s hendikepem není jednoduchý, naše životní moto zní:
“S ÚSMĚVEM JDE VŠECHNO LÉPE.”
Naše milovaná druhorozená dcerka Maruška se podívala na svět 18.2.2009 ve Fn Ostrava. Byla asi hodně nedočkavá ,protože se narodila předčasně ve 32. týdnu těhotenství ,bohužel po dlouhém 38hodinovém porodu ,kdy musela být kříšena.Vážila 2800g a měřila 49cm.
Hned po narození Marušku umístili do teploučkého inkubátoru na JIP,kde ji museli vyrovnávat hladinu glykémie kvůli maminčiného diabetu.Díky předčasnému porodu byla lenivější a nechtělo se jí papat a tak jí sestřičky musely dávat mlíčko hadičkou.Byli jsme,ale velmi trpěliví. Po několika dnech a spoustu marných pokusů konečně začala mlíčko papat sama od maminky.
Po šesti dnech na JIP konečně Marušku umístily na OPN kde mohla být konečně s maminkou .Bohužel měla silnou žloutenku ,tak ještě musela být několikrát pod světlem.Po různých dalších vyšetřeních srdíčka,ledvin,sluchu,očí a neurologie nás desátý den propustili konečně domů,kde nedočkavě čekal tatínek a starší sestřička Natálka.Všichni jsme byli moc šťastni,že je vše v pořádku a moc jsme se těšili z naší dlouho očekávané Marušky.
Čas plynul a Marunka se bohužel nevyvíjela jako jiné dětičky. Stále jen ležela,často plakala,ručičky měla v pěst a pokud na ní někdo nepromluvil nebo hračka nevydala nějaký zvuk tak vůbec nereagovala. Neustále stáčela očička na levou stranu a nedokázala se soustředit na jakýkoliv předmět. V šesti měsících kdy už jsme začínali začínali mít starosti ,naléhali jsme na doktorku z neurologie a ta nás poslala na rehabilitace s Centrálním Hypertonickým syndromem. Začali jsme tedy cvičit(Bobath metodu).Většinou se s dětmi cvičí Vojtova metoda,ale ta se bohužel s Marunkou nedala cvičit ,přesto jsme to několikrát vyzkoušeli.Od té doby cvičíme pravidelně,začali jsme také s masážemi podle paní Hašplové,protože Marunka měla zvýšenou citlivost na dotek,hlavně na nožičkách.Bohužel se,ale nic neměnilo.V 10-ti měsících jí udělali magnetickou rezonanci a zjistili,že se při porodu Marušce neokysličil celý mozek a došlo k trvalému poškození.
Tehdy její diagnóza zazněla poprvé – DMO spastická kvadruparéza.
Přestože tato zpráva byla pro nás nesmírně bolestivá,neztrácíme naději a sílu s touto nemocí bojovat.Je pro nás moc důležité,aby Marunka i přes svůj hendikep měla krásný a plnohodnotný život. 